Je to za námi. Nejlepší víkend na světě! Dvounožci se zase ponořili do práce, takže se hodnocení teambuildingového venčení můjkobercové smečky v Krkonoších ujaly ty nejpovolanější. 

Já se ségrou. Haf. Rozebereme ty tři dny na kousíčky, jako posledně ten polštář. Chci říct, ten samozřejmě vybuchnul úplně sám!

Páteční zpoždění

Myslely jsme, že budeme jediné, kdo bude mít na výletě černý puntík, ale nakonec si jeden vykoledoval i šéfík Tomáš. Ačkoli podle itineráře byl odjezd přesně v 18:00, přišel pozdě a s chabou výmluvou. Tvrdil, že do 19:00 v naší prodejně asistoval při výběru koberce pánovi z Turecka.

Já mám za ty roky v můjkobercové smečce do koberců vhled a kdo to kdy slyšel, aby od nás Turci kupovali koberce? I malé štěně ví, že naopak my kupujeme koberce z Turecka! Takže podle mě spal a nechtěl to říct.

Dorazili jsme do Úpy a tam čekal raut. Mňam! Obložené misky a spousta pamlsků. Tady mám ovšem jednu výtku: málo servírovali pod stůl, velice málo! Krkouni. Potom dvounožci házeli takové špičaté věci do zdi, a pak už jsme se ségrou chrněly a těžko říct, co se dělo. Tipuju, že štěkali a vyli do bílého rána.

Sobotní hraní

V sobotu jsme šli na báječnou procházku podél řeky a odpoledne se prali o talíře, které ti zmatení dvounožci místo nám házeli do nějakých košů na hřišti. Dělaly jsme, co se dalo, ale podle mě stejně nepochopili, jak si s létajícím talířem správně hrát.

Večer se pekly buřtíky. Poctivě jsme je se ségrou hlídaly a hypnotizovaly očima, aby se pěkně propekly. Nebudu lhát, možná i nějaká ta slina ukápla.

Nedělní trnutí

V neděli nám se ségrou trochu zatrnulo. Jeli jsme totiž do Polska, kde si dvounožci začali prohlížet takové malé boudy pro psy. Byly ve tvaru domů, vyvedené do nejmenších detailů, s věžičkami, fontánami i stromy. Moc pěkné… ale my přece patříme na gauč, to nám nemůžou udělat! 

Naštěstí o kousek dál skupina narazila na hromadu kamení s nápisem Sněžka. Všichni se na ni vyškrábali a vykřikovali něco o tom, že zdolali nejvyšší horu úplně jako při loňském krkonošském teambuildingu, akorát to bylo o dost snazší. Pak se u toho fotili, předstírali únavu a cizí dvounožci je soucitně pozorovali. Trochu jsme se za ně styděly, ale díky tomu zapomněli na ty boudy a jeli jsme domů. Uf.

Shrnutí

Čistě mezi námi. Podle programu není pochyb, že teambuilding zaměstnanců byl jenom zástěrka. Ve skutečnosti šlo o to, aby se co nejvíc bavili psi. A to se povedlo! Byli jsme všichni spolu, všude byly hromady jídla, házely se létající talíře a chodilo na dlouhé procházky v přírodě. Dvounožci byli spokojení, nabití energií, hodně nás hladili a z těch malých padalo jídlo. 

Naše hodnocení: Dáváme deset puntíků z deseti!

Pac a pusu Sára a Apple