Kompletní návod jak položit PVC, lino

Poslechněte si tento článek v audioverzi:

Položit lino není žádná věda. Když dobře připravíte podklad, PVC správně naměříte a nezapomenete na pár jednoduchých pravidel, budete mít novou podlahu co by dup. Přečtěte si postup našich podlahářů, ať víte, jak lino položit.

Co budete potřebovat?

• metr na zaměření
• kobercový nůž
• oboustrannou pásku, případně lepidlo (volitelné)
• stěrku (volitelné)
• podlahové lišty (doporučeno)

Zaměření místnosti pro pokládku

Než se pustíte do samotného pokládání, je důležité přesně změřit místnost. Začněte tím, že pečlivě změříte délku a šířku místnosti, a to na několika místech, abyste případně odhalili, pokud by stěny nebyly dokonale rovné. Poznamenejte si tyto rozměry a při objednání nezapomeňte připočítat 5–10 cm navíc na každé straně jako rezervu. Na co rezervu, ptáte se? Například proto, že při řezání role existuje tolerance rozměru +- 1 %. Také se může přihodit, že stěny nemusí být úplně přesně rovné a někdy se jedná o rozdíl jednotek cm. Pamatujte, že je vždy jednodušší krytinu trochu zkrátit, ale zvětšit se vám ji na místě už zajisté nepodaří. Při měření zohledněte i všechny výklenky a nepravidelnosti v místnosti.

Už při vybírání myslete na šířku role kupovaného PVC. Pokud je místnost širší než šíře role vybraného lina, budete vedle sebe pokládat několik pruhů materiálu. V takovém případě je potřeba, aby vzor směřoval vždy stejným směrem a výsledek vypadal jednotně. Proto při objednávce PVC není možné zaměnit šířku a délku, aby se směřování vzoru zachovalo.

Kam směřují na roli lamely (vzor parket)

Když objednáváte PVC se vzorem parket, ty vždy směřují podélně ve směru role – tzn. na délku role. Např. když si objednáte PVC v rozměru 400x600 cm, 400 cm je šíře role a parkety budou směřovat směrem svisle dolů podél strany, která má 600 cm.

Jak mají směřovat parkety v místnosti

Obecné pravidlo je, aby parkety směřovaly od dveří směrem do prostoru místnosti, aby když do místnosti vstoupíte, tak jste viděli parkety jak jdou rovně směrem od vás. Toto pravidlo je však velice obecné, takže když vám vyjde výhodněji položit PVC obráceně – s ohledem na šíři role – není se čeho obávat.

Než začnete lino pokládat

Doporučujeme 24 hodin předem lino umístit do místnosti, kde ho budete pokládat. PVC je vyrobeno z plastu, který může z části reagovat na teplotu a vlhkost. Tím, že krytinu necháte adaptovat na klima místnosti, ji stabilizujete a snížíte riziko, že se po instalaci smrští nebo roztáhne. Aklimatizace také předchází deformacím a nerovnostem materiálu a zlepšuje přilnavost. V neposlední řadě je PVC při pokojové teplotě pružnější a lépe se s ním manipuluje.

Příprava místnosti a podkladu

Příprava podkladu pro pokládku PVC je klíčová pro dosažení kvalitního a trvalého výsledku. Podklad musí být především rovný, suchý, čistý a pevný. Jakékoliv nerovnosti, praskliny nebo nečistoty mohou způsobit poškození nebo nerovnoměrné opotřebení PVC. Je-li podklad betonový, měl by být důkladně očištěný a vysušený. Pokud budete pokládat PVC s filcem, nároky na podklad nejsou tak přísné – filc do sebe dokáže malé nerovnosti povrchu zčásti pohltit. Přesto doporučujeme – čím hladší a rovnější povrch, tím lépe.

Jaký je ideální podklad a jaký se naopak nedoporučuje

Ideálním podkladem je hladký beton, anhydrit, dlaždice nebo dobře upevněná dřevotříska. V určitých případech lze také pokládat na pevné podlahy jako vinyl nebo laminát, pokud jsou dobře vyrovnané, pevné a v dobrém stavu. Naopak se nedoporučuje pokládka na staré dřevěné podlahy, koberce nebo jiné měkké materiály, které by mohly negativně ovlivnit stabilitu a životnost PVC. Důležitá je také teplota místnosti, která by měla být stabilní a neměla by klesnout pod 15 °C během pokládky a zrání podkladu.

Můžu PVC položit na jiné PVC nebo na koberec

Položit PVC na koberec vám určitě nedoporučujeme. V důsledku běžného používání je koberec jako podkladová vrstva značně nestabilní, což by vedlo k postupnému zvlnění a vytvoření boulí, které pak už nevyrovnáte.

Položení PVC na jiné PVC je možná o něco málo lepší, ale tuto variantu vám ani tak doporučit nemůžeme z podobného principu. PVC je jen o trochu stabilnější než koberec, a proto v průběhu času může dojít ke stejné situaci zvlnění a vytvoření boulí.

PVC s filcem – snadnější pokládka, riziko styku s vodou

Filc má tu výhodu, že dobře přilne na podkladu a má větší toleranci “pohltit” drobné nerovnosti. Podkladový povrch tak nemusí být úplně dokonale rovný. Dávejte však pozor na vlhkost a kontakt s vodou. Filc není možné mít v prostorech s vysokou vlhkostí, nebo kde by docházelo ke kontaktu s vodou. Při dlouhodobém kontaktu s vodou filc ztrácí své vlastnosti a PVC se stává nepoužitelným. Proto je PVC s filcem nevhodné např. do koupelny. Pokud vám na PVC ukápne voda seshora – např. v kuchyni – nejedná se o problém, protože voda na povrchu PVC se nedostane k podkladu.

PVC s pěnou – měkká, dobře drží

Pěna je velmi měkká a na rozdíl od filcu jí nevadí styk s vodou, takže si ji můžete dát i do koupelny. Rovněž si poradí a pohltí do sebe mírné nerovnosti, takže podklad nemusí být úplně dokonale rovný. Pěna je ještě o trochu měkčí než filc, takže i samotná podlaha bude o něco málo pružnější a nebude tak tvrdá. Nevýhoda pěny je její výdrž – pěna ztrácí své vlastnosti o trochu dříve než filc.

PVC bez podkladu – vyšší nárok na rovnost podkladu

Tato PVC bývají více zátěžová a hodně toho snesou, ale mají i vyšší nároky na rovnost povrchu při pokládce než např. filc. V těchto případech je důležité mít opravdu rovný povrch a při výskytu nerovností, doporučujeme místnost vystěrkovat. PVC bez podkladu je tvrdé a jedná se o nejodolnější variantu s nejdelší výdrží a zátěžovostí.

Co mám dělat, když podklad není dostatečně rovný

V případě, že máte podklad s většími nerovnostmi, doporučujeme pro vyrovnání udělat tzv. vystěrkování – tzn. dokonalé vyhlazení povrchu. Tato práce už je trochu podlahařina, takže bychom jí doporučili pouze zkušeným kutilům nebo vám ji udělají profesionální podlaháři.

Zjednodušeně se jedná o vylití speciální stěrkové hmoty, která po zaschnutí ztuhne a vytvoří pevnou a rovnou vrstvu, na kterou můžete bez obav položit jakoukoliv podlahovou krytinu.

Pokládka

Lino rozviňte a rozložte na podlahu. Zařízněte jej podle stěn podlahářským nebo kobercovým nožem. U stěn můžete nechat několik mm mezeru (tzv. dilatační spáru), která zabezpečí, že v případě roztahování PVC v důsledku zvýšených teplot bude mít lino kam se roztáhnout a nebude vytvářet nerovnosti nebo boule. Nebojte, malá mezera u zdi bude překryta lištou, takže vizuálně nebude nic poznat.

Lepení PVC oboustrannou lepicí páskou

Pro domácí použití se jedná o nejběžnější způsob fixace, hodí se též do méně zatěžovaných místností. Je snazší než celoplošné lepení, ušetříte s ním čas i peníze, a pokud budete jednou krytinu měnit, bude její odstranění jednodušší. Na druhou stranu připevnění není tak pevné, jako když použijete lepidlo. Ve většině případů pro domácnost je to stále dostačující.

Oboustrannou pásku nejprve přilepte po obvodu místnosti. Další body fixace lina páskou jsou uprostřed místnosti a také v místech nejvyšší zátěže. Stáhněte z pásky ochranné folie a lino na pásku pomalu a pečlivě položte a pořádně přitlačte. V případě pochyb doporučujeme použít spíše více pásky než méně – přeci jen se jedná o základnější způsob fixace a PVC potřebujete mít co nejvíce stabilní.

Přilepení lina lepidlem

Lepení lepidlem je nejjistější připevnění PVC k podkladu a doporučujeme jej hlavně do hodně zatěžovaných místností. Lepidlo zabrání tomu, aby se na PVC vlivem používání vytvořily boule nebo se krytina posunula. Jeho nevýhodou je náročnější odstraňování, když se v budoucnu rozhodnete krytinu vyměnit.

Výběr správného lepidla závisí na druhu podkladu a způsobu využití podlahy. Disperzní lepidla se hodí pro savé podklady, zatímco dvousložková polyuretanová nebo epoxidová lepidla jsou vhodná pro nesavé povrchy nebo místa s vyšší vlhkostí. Pokud již nyní víte, že PVC budete chtít v budoucnu odstranit, doporučujeme použít tlakově citlivá lepidla.

Podlaha se rozloží na požadované místo a přesně se ořízne podle stěn a překážek. Následuje nanášení lepidla, které se provádí ozubenou stěrkou, přičemž velikost zubů závisí na druhu lepidla a PVC. Lepidlo se rovnoměrně rozetře po podkladu a nechá se zavadnout po dobu doporučenou výrobcem, obvykle 5 až 15 minut.

Po připravení lepidlové vrstvy se PVC opatrně položí a vyhladí válečkem nebo hladítkem, aby se odstranily vzduchové bubliny a zajistilo dokonalé spojení s podkladem. Postupuje se od středu místnosti ke krajům. Pokud je podlaha skládána z více pruhů, spoje se mohou svařovat buď za studena, nebo horkým svařováním, čímž se zajistí vodotěsnost a estetický vzhled. Okraje u stěn je vhodné zakončit lištami nebo silikonovým tmelem.

Podlaha je pochozí přibližně po 24 hodinách, ale plné zatížení se doporučuje až po 48 hodinách, aby se zajistila maximální pevnost spoje. V místnostech s vyšší vlhkostí nebo velkým provozním zatížením je vhodné volit silnější lepidla a věnovat zvýšenou pozornost přípravě podkladu.

Pokládka na volno

Pokládka PVC podlahy na volno, tedy bez lepidla a fixační pásky, je jednoduchá a vhodná především pro menší místnosti, kde není očekáváno velké zatížení podlahy. Tento způsob umožňuje snadnou výměnu podlahy v případě potřeby a je ideální pro domácnosti či dočasné instalace.

Po rozbalení je potřeba podlahu rozložit na požadované místo a nechat ji volně ležet, aby se narovnala. Pokud jsou na PVC vlny, lze je zatížit nebo jemně nahřát fénem.

Jakmile je PVC připraveno, přiloží se ke stěně s mírným přesahem. Následně se postupně rozprostře přes celou plochu místnosti a uhladí od středu ke krajům, aby se odstranily vzduchové bubliny.

Přesahy podél stěn je nutné přesně oříznout ostrým nebo odlamovacím nožem. Doporučuje se ponechat 1–2 mm dilatační mezeru mezi PVC a stěnou, aby podlaha mohla mírně pracovat při změnách teploty.

Napojování dvou kusů PVC k sobě

Napojování dvou kusů PVC podlahy je klíčové pro dosažení estetického vzhledu a funkčnosti podlahy. Správně provedený spoj by měl být téměř neviditelný a zároveň zabránit pronikání nečistot a vlhkosti. Existují dvě hlavní metody spojování PVC: překrytím s přesným řezem a svařováním.

Nejčastějším způsobem spojování je takzvaný dvojitý řez, který je vhodný pro domácnosti a méně namáhané prostory. Nejprve se oba pásy PVC položí tak, aby se překrývaly přibližně o 3 až 5 cm. Pokud se podlaha lepí, nanese se pod ni lepidlo, jinak se materiál stabilizuje zatížením. Následně se pomocí pravítka a ostrého nože provede rovný řez skrz oba překryté kusy současně. Po odstranění přebytečných odřezků vznikne přesný spoj, který dokonale zapadne. Pokud je PVC lepené, spoj se ještě přitlačí válečkem. Nakonec se podlaha zatíží a nechá se alespoň 24 hodin nepochozí, aby se spoj správně usadil. Tento způsob napojení je jednoduchý, nenápadný a snadno realizovatelný i v domácích podmínkách.

Pro namáhané prostory, jako jsou komerční objekty nebo nemocnice, je vhodnější svařování spojů. To lze provádět dvěma způsoby – horkým nebo studeným svařováním. Horké svařování se provádí pomocí speciální svařovací pistole a svařovací šňůry. Nejprve se mezi pásy PVC vyfrézuje mělký žlábek, do kterého se následně vkládá zahřátá svařovací šňůra. Teplem se šňůra roztaví a spojí oba kusy podlahoviny. Po vychladnutí se přebytečný materiál seřízne nožem, čímž vznikne pevný a hladký spoj.

Alternativou je studené svařování, které je jednodušší a vhodné i pro domácí použití. Využívá se speciální lepidlo na PVC spoje, které chemicky spojí hrany podlahy. Lepidlo se nanese do spáry mezi pásy PVC a po zaschnutí vytvoří pevný a vodotěsný spoj. Tento způsob je vhodný pro menší prostory, kde není nutná extrémní mechanická odolnost.

Obě metody zajistí pevné a kvalitní spojení PVC podlahy. Zatímco dvojitý řez a studené svařování jsou vhodné pro domácnosti, horké svařování je ideální pro prostory s vysokým zatížením, kde je potřeba maximální pevnost a odolnost spoje.

Zakončování a lištování

Po položení PVC podlahy je důležité správně zakončit její okraje, aby byla podlaha nejen estetická, ale také funkční a chráněná proti mechanickému poškození či vlhkosti. Klíčovým krokem je úprava okrajů podél stěn a v rozích místnosti, což se obvykle provádí pomocí lištování nebo tmelení.

Nejprve je nutné zajistit, aby byl PVC povrch dokonale usazen a rovnoměrně rozprostřen po celé ploše místnosti. U stěn je vhodné ponechat malou dilatační mezeru, přibližně 1 až 2 mm, která umožní podlaze přirozeně pracovat při změnách teploty a vlhkosti. Pokud se PVC pokládá na volno, lze ho v rozích lehce založit pod stávající soklové lišty, pokud to konstrukce umožňuje.

Nejběžnějším způsobem zakončení podlahy je instalace soklových lišt. Ty mohou být plastové, dřevěné nebo MDF (středně hustá dřevovláknitá deska), přičemž plastové lišty jsou nejčastější, protože se snadno instalují a často mají i vnitřní drážku pro vedení kabelů. Lišty se připevňují buď lepením, šroubováním nebo nacvaknutím na speciální montážní lištový profil. Rohové a ukončovací prvky zajistí čistý vzhled spojů a zabraňují vzniku nehezkých mezer.

Alternativou k lištám je zakončení pomocí pružného nebo silikonového tmelu, což je vhodné zejména v prostorách, kde se vyžaduje vodotěsnost, například v koupelnách nebo kuchyních. PVC okraje se pečlivě přitlačí k podlaze a podél stěn se aplikuje pružný tmel, který se následně uhladí, aby spoj působil nenápadně a zároveň zabránil pronikání vlhkosti.

V případě, že se PVC napojuje na jiný typ podlahové krytiny, například dlažbu nebo koberec, je vhodné použít přechodové lišty nebo profily. Ty pomáhají vyrovnat výškové rozdíly mezi podlahami a zajistit plynulý přechod bez nebezpečných hran, které by mohly způsobit zakopnutí. Přechodové lišty lze upevnit pomocí lepidla, oboustranné pásky nebo vrutů, v závislosti na typu lišty a podkladu.

Správné zakončení pokládky PVC nejen prodlouží životnost podlahy, ale také přispěje k celkovému vzhledu místnosti. Důležité je volit metodu zakončení podle charakteru prostoru a požadavků na údržbu, aby byla podlaha odolná, stabilní a esteticky působivá.